Proč funguje série (a kdy přestává)

Co výzkum o sériích ví

Série (anglicky streak) je počet dní v řadě, kdy něco uděláš. Řada aplikací – třeba na jazyky nebo na kroky – ji zvýrazňuje a upozorní, když se přetrhne. Funguje to?

Nejpřímější odpověď dává práce Silverman a Barasch (2023), která v sedmi studiích zkoumala, jak série zobrazené v aplikaci ovlivňují další chování. Hlavní zjištění: když záznam ukazuje nepřerušenou sérii, lidé v činnosti pokračují spíš, než když ukazuje přerušenou. A to i tehdy, když skutečně udělali úplně totéž – lišilo se jen to, co viděli v záznamu.

V terénu: 7 000 kroků denně

První studie proběhla během 30denní pohybové výzvy pro zaměstnance jedné univerzity. Cílem bylo aspoň 7 000 kroků denně a aplikace ukazovala, kolik dní v řadě to člověk zvládá. Zapojilo se 980 lidí. Cíl častěji splnili v den, kdy měli sérii nepřerušenou, než v den po jejím přetržení – i po zohlednění toho, jak často kdo cíl plnil celkově.

Autoři sami upozorňují, že jde o pozorování: ukazuje souvislost, ne příčinu. Kdo má sérii, může být prostě motivovanější.

V experimentu: stejný výkon, jiný záznam

Proto další studie série cíleně měnily. V jedné udělalo 601 dospělých z online panelu stejná čtyři posilovací cvičení. Jedné skupině aplikace zapsala čtyři fajfky v řadě, druhé údajně „nenačetla“ poslední cvičení a ukázala křížek.

Další posilovací cvik místo protahování si pak vybralo 66,23 % lidí s nepřerušenou sérií a 57,86 % s přerušenou. Výkon byl stejný, lišil se jen obrázek.

Autoři to vysvětlují tím, že udržet sérii se stane samostatným cílem. Nejde už jen o pohyb, ale i o to „nepřetrhnout to“.

Tři důvody, proč série táhne

1. Pravidelnost je vidět

Jeden den pohybu nic nezmění a nikdo ho neocení. Číslo 23 ale ukazuje, že se něco děje. Série převádí neviditelnou pravidelnost na něco, co se dá spočítat – a co se dá ztratit.

2. Ztráta bolí víc než zisk

Kahneman a Tversky (1979) v teorii vyhlídek popsali, že ztráty vnímáme silněji než stejně velké zisky. Zkoumali hlavně rozhodování o penězích, i když počítali s tím, že princip platí i jinde. Přenést to na série je lákavé: přijít o 40 dní v řadě zabolí víc, než kolik radosti přinese den 41.

Jestli ale právě tohle stojí za účinkem sérií, jisté není. Silverman a Barasch averzi ke ztrátě zmiňují jen okrajově, jako jeden z možných mechanismů, které je potřeba dál zkoumat.

3. Blízký cíl táhne

Kivetz, Urminsky a Zheng (2006) sledovali věrnostní kartu „10 káv, 1 zdarma“ v kavárně na americké univerzitě. Čím blíž byli zákazníci odměně, tím častěji chodili: mezi prvním a posledním razítkem se rozestupy mezi nákupy zkrátily v průměru o 20 % (0,7 dne).

Ve stejné práci dostalo 108 zákazníků buď obyčejnou kartu na 10 razítek, nebo kartu na 12 razítek se dvěma razítky dárkem. Druhá skupina nasbírala potřebných deset nákupů za 12,7 dne místo 15,6. Pocit, že kus cesty už je za tebou, funguje, i když je trochu iluzorní.

Série sama konec nemá, takže roli blízkého cíle hrají milníky – třeba 7, 30, 50 nebo 100 dní. Má to ale háček: Kivetz a kol. pozorovali, že po získání odměny nákupy zase zpomalily a zrychlovaly až k další. U milníků v sériích to ověřené není, ale s menším útlumem po velkém milníku je dobré počítat.

Kdy série přestává fungovat

Když přetržení znamená konec

V experimentech lidé po přerušené sérii pokračovali méně často než s nepřerušenou. Ve studii s aplikací na slovíčka zůstalo u učení místo zábavného videa 65,84 % lidí s nepřerušenou sérií, 54,73 % lidí bez jakéhokoli záznamu a 47,98 % s přerušenou sérií. Že by přerušená série škodila i ve srovnání s žádným záznamem, je ale jen náznak – ten rozdíl nebyl statisticky průkazný.

Hodně záleží na tom, komu člověk výpadek přičte. V online hře s čísly pokračovalo 53,17 % lidí s nepřerušenou sérií, 42,00 % lidí, kterým sérii přerušilo něco mimo ně (hra nebyla dostupná), a jen 28,87 % těch, kterým sérii přerušilo to, že těžkou hru nezvládli. Rozdíl mezi prvními dvěma skupinami byl na hraně průkaznosti, propad u „vlastní viny“ byl výrazný.

Samotný návyk přitom jeden výpadek nezničí. Ve studii Lally a kol. (2009) jedna vynechaná příležitost vznik návyku podstatně neovlivnila. Větší riziko tedy nejspíš není ve vynechaném dni, ale v tom, že kvůli rozbitému číslu skončíš úplně. Jak se po výpadku vrátit, rozebíráme v článku Vypadl ti den? Proč jeden výpadek návyk nezničí.

Když se hýbeš kvůli počítadlu

Když se z čísla stane cíl sám o sobě, může vytlačit důvod, proč s pohybem začínáš. Jak velkou hodnotu série sama o sobě má, ukazuje detail ze zmíněné online hry s čísly: skoro polovina lidí uvedla, že by se kvůli udržení nebo opravě série podívala na reklamu (45 %, resp. 43 %).

Etkin (2016) zkoumala, co dělá s radostí z příjemných činností samotné měření. V jednom experimentu nosili vysokoškoláci jeden den krokoměr – jedni otevřený, druzí zalepený (vyhodnoceno 91 z 95 účastníků). Studenti, kteří kroky viděli, nachodili víc, ale chůze je bavila méně. Šlo o jediný den a jen o studenty, takže jde spíš o varovný náznak: počítadlo může z příjemné věci udělat práci.

Když z čísla máš strach

Čím delší série, tím víc je co ztratit. Pak se může stát, že někdo jde večer s horečkou „dochodit kroky“ nebo odmítne výlet, protože by nestihl splnit cíl. To už série neslouží tobě, ale ty jí.

Při nemoci nebo zranění má přednost zdraví a rada lékaře, ne počítadlo.

Jak nastavit sérii, aby pomáhala

Laťka na špatný den

Denní cíl má být splnitelný i ve dnech, kdy je všeho moc. Silverman a Barasch navrhují, aby se do série počítalo spíš víc druhů aktivity než méně. Zároveň přiznávají, že příliš volná pravidla můžou sérii ubrat na významu. Hledá se tedy laťka nízká, ale ne nulová.

Pojistka na výpadek

V posledním experimentu z práce Silverman a Barasch dostala část lidí s přerušenou sérií možnost ji opravit. Pokračovalo 93,14 % lidí s nepřerušenou sérií, 68,66 % s přerušenou a 85,20 % s přerušenou, ale opravitelnou. Oprava propad zmírnila, i když ho úplně nesmazala. Šlo opět o online hru, ne o pohyb.

Pojistka ale musí mít mez. Kdyby šlo dohánět neomezeně, série by přestala něco znamenat.

Parťák místo počítadla

Série ve dvou přidává závazek vůči druhému. Studii přímo o společných sériích jsme nenašli, pohybové hry se sociálními prvky ale testovaly jiné. Do randomizované studie BE FIT se zapojilo 200 dospělých z 94 rodin v USA (průměrný věk 55 let). Všichni měli denní krokový cíl a zpětnou vazbu. Rodiny v herní skupině k tomu dvanáct týdnů hrály hru s body a úrovněmi, postavenou na spolupráci, vzájemné odpovědnosti a podpoře. Hráči splnili cíl v 53 % dní, kontrolní skupina ve 32 %. Po skončení hry se rozdíl zmenšil, ale trval (44 % proti 33 %).

Pro úplnost: v jiné studii stejného týmu (STEP UP, 602 dospělých s nadváhou nebo obezitou) nejvíc zvedla počet kroků soutěž – ve skupině se soutěží přibylo denně o 920 kroků víc než v kontrolní skupině, ve skupině se spoluprací o 637. Jen u soutěže zůstal efekt průkazný i po skončení hry. Pokud tě víc táhne soutěž, zkus krokovou výzvu s kamarády.

Na těchhle principech stojí i Tada!: den je hotový se 6 000 kroky nebo 20 minutami tréninku. Zmrazení samo podrží sérii za den, který nevyšel (zdarma jedno měsíčně, den nepřičte), a nesplněný den jde do 48 hodin obnovit – vždy jen jeden. Ve společné sérii parťák vidí jen tvou přezdívku, barvu a to, jestli máš dnešek hotový. Kroky ani minuty ne.

Série, která unese i špatný den Tada! počítá aktivní dny s laťkou, kterou zvládneš i v náročný den, a s pojistkou pro dny, kdy to nevyjde. Ve dvou se to táhne líp. Stáhnout pro iPhone

Jak dlouho trvá, než série přestane být potřeba a pohyb se stane návykem, rozebírá článek Za jak dlouho vznikne návyk? Ne za 21 dní. A pokud série teprve začíná s novým rokem, pomůže Jak vydržet s pohybem po novoročním předsevzetí.

Časté otázky

Je lepší série, nebo týdenní cíl?

Záleží na povaze. Denní série je jednoduchá a dobře viditelná, ale citlivá na výpadky. Týdenní cíl je volnější. Silverman a Barasch zmiňují delší období jako jednu z cest, jak sérii udělat odolnější.

Co dělat, když se série přetrhne?

Začít hned další den a nedohánět. Jeden vynechaný den návyk nezničí. Víc v článku Vypadl ti den?

Zdroje

1. Silverman, J., Barasch, A. (2023, online 2022). On or off track: How (broken) streaks affect consumer decisions. Journal of Consumer Research, 49(6), 1095–1117. doi:10.1093/jcr/ucac029
2. Kahneman, D., Tversky, A. (1979). Prospect theory: An analysis of decision under risk. Econometrica, 47(2), 263–291. doi:10.2307/1914185
3. Kivetz, R., Urminsky, O., Zheng, Y. (2006). The goal-gradient hypothesis resurrected: Purchase acceleration, illusionary goal progress, and customer retention. Journal of Marketing Research, 43(1), 39–58. doi:10.1509/jmkr.43.1.39
4. Lally, P., van Jaarsveld, C. H. M., Potts, H. W. W., Wardle, J. (2010, online 2009). How are habits formed: Modelling habit formation in the real world. European Journal of Social Psychology, 40(6), 998–1009. doi:10.1002/ejsp.674
5. Etkin, J. (2016). The hidden cost of personal quantification. Journal of Consumer Research, 42(6), 967–984. doi:10.1093/jcr/ucv095
6. Patel, M. S., Benjamin, E. J., Volpp, K. G., et al. (2017). Effect of a game-based intervention designed to enhance social incentives to increase physical activity among families: The BE FIT randomized clinical trial. JAMA Internal Medicine, 177(11), 1586–1593. doi:10.1001/jamainternmed.2017.3458
7. Patel, M. S., Small, D. S., Harrison, J. D., et al. (2019). Effectiveness of behaviorally designed gamification interventions with social incentives for increasing physical activity among overweight and obese adults across the United States: The STEP UP randomized clinical trial. JAMA Internal Medicine, 179(12), 1624–1632. doi:10.1001/jamainternmed.2019.3505